Dívám se na další z filmů Woodyho Allena z roku 2011. Z něj je fotka v titulu. Dvacátá léta minulého století v Paříži. Už ten sám okamžik je úchvatný, ale podívejte na ty šaty, které má Adriana na sobě! A druhý den má jiné, střihově podobné, ale taky nádherné!
Dívali jsme se s manželem na film, toto je hláška z něj... Zalíbila se mi tak, že si větu pamatuji.
Zkusila jsem to. Zkusila jsem koupit si hezký malý batoh na záda a být IN. Být moderní, být mladistvá a nosit svoje denní závaží (my ženy totiž provádíme takové branné cvičení se závažím každý den) na zádech. Je to nejspíš nejzdravější způsob - mít batoh, takto nosit svou kabelku - kabelu. Na zádech.
Nedávno jsem narazila na fotku mé kamarádky - je na fotce v roli maminky na svatbě dcery. Ach, žena půvabná, a na hlavě si nesla krásný fascinátor...
Typické pro ženy bývá, že se upraví, naštelují si pohled, úsměv, držení hlavy a TEPRVE POTOM se na sebe podívají do zrcadla. Výsledkem je, že vlastně neví, jak ve skutečnosti vypadají. A pak se zlobí na nešikovné a netaktní fotografy....
Když se to stane, je to opravdu ZOUFALÁ situace. Není jiná možnost, než začít kulhat, po očku se ohlížet, jestli se někdo nedívá, a nadzvedávat sukni, a pokud se někdo dívá, tak kulháte a držíte si nohu...
Byli jsme pozváni na svatbu. Ano, je to moc milé a přijdeme rádi!
Když mi bylo dvacet, můj rituál péče o pleť sestával z vody a mýdla. Ve třiceti jsem přidala pleťový krém, při vaření v kuchyni slupku od okurky na čelo, sem tam mne dozdobila řasenka a nějaká ta rtěnka. O deset let později už v koupelně bylo lahviček mnoho, čistící, tonizující vodičky a mléka, přírodní krém na den, na noc, kolem...
Říká se o ženách, že mění svou image při nespokojenosti současného (partnerského) stavu.
Je to komplikovanější. Hubnutí, krácení sukní, nový melír a jiný parfém může značit - byť třeba zcela podvědomě - nespokojenost samé se sebou.
Nebo nesesér, obojí je správně. Je to zpravidla kufřík, nejčastěji pro toaletní potřeby. Dnes říkáme spíš "toaletní taštička", ale já mám ráda nesesér, neb nějaké malé taštičky mi jsou na cesty úplně na nic. To musím mít tak tři čtyři.