To takhle jednou volám na polikliniku paní doktorce pro e-recept na léky pro tatínka. A ozvalo se hlasem sestřičky, jé, zrovna jsme na něj koukaly s paní doktorkou na internetu, pán v košili s kravatou... a říkaly jsme si, to je ten pán, co k nám chodí!
Moje úvaha by se dala umístit do oddílu zdraví či do zamyšlení. Nakonec vyhrála móda.
Je to citát z knihy, kde jen tak mimochodem popisuje svoje vjemy při vyšetřování vraždy komisař Maigret, psáno panem Simenonem v čtyřicátých letech minulého století v Paříži.
Tak zněl nadpis reklamního článku. A pod ním tato fotka:
Je pátek, už od pondělí můžeme k holiči. Zatím jsem toho nevyužila, ale chci sdílet postřehy roku minulého, kdy kadeřnictví byla až na pár týdnů v létě celý rok zavřená.
Zásadní problém bývá, že žena potřebuje víc věcí než muž mít stále při sobě, a zároveň buď vůbec nemá nebo má jen malinké kapsy.
Mám jeden nedobrý zvyk. Natěšená a radostná si pořídím nějaký nový kousek oblečení, vyzkoušeno, i s doplňky a botami, popřemýšleno, jaké náušnice nebo náhrdelník se bude hodit, opečuju ten kousek a najdu mu místo ve skříni. Zpravidla ještě ukážu manželovi (pokud jsme nekupovali spolu). A kochám se pohledem.
Často uplyne víc než týden, než si tu...
Pozor, uši mám normální, myslím, že i hezké (pokud se to dá o té pokroucenině na stranách hlavy říci), velké jako vše na své hlavě, souměrné, samozřejmě i čisté :) a rouškami neponičené, neb nosím, pokud opravdu musím, roušky povětšinou na zavazování v týlu. A dobře slyším.
Nemám na módě ráda několik věcí. Nemyslím tím Paní Módu, ale módu diktovanou velkými výrobními korporacemi.
Jsem moc ráda, že z této nelehké, nové světové pandemické situace můžeme vyzískat něco nového. Může (a nutně i musí) přijít nějaká změna. Změna životního stylu. Mnozí si to uvědomují a čas využívají k osobnostnímu rozvoji, proměně, víc si uvědomujeme stav Země a s tím i stav společnosti, stav vlastních rodin, kontrolujeme si vztah k spotřebě,...