ZRCADLO, ZRCADLO, POVĚZ MI...?

Typické pro ženy bývá, že se upraví, naštelují si pohled, úsměv, držení hlavy a TEPRVE POTOM se na sebe podívají do zrcadla. Výsledkem je, že vlastně neví, jak ve skutečnosti vypadají. A pak se zlobí na nešikovné a netaktní fotografy....

Nemluvím o dvacetiletých ženách. Ty nakonec vypadají dobře vždycky, pokud nosí ten nepostradatelný šperk, jímž je úsměv.

My starší si natahujeme před zrcadlem krk do výšky, zatahujeme bříška, vždy si nějak načechráme vlasy. A neseme si s sebou následek svého pečování/nepečování o sebe v předešlých letech. Zde ocituji Coco Chanel, jeden bod z desatera, které napsala:

Obličej, který vám nadělila příroda, budete mít ve dvaceti. Záleží jen na vás, jak bude vypadat, až vám bude padesát. (Celé desatero je ZDE).

O tom, jak se o sebe starat, bylo napsáno mnoho. Spánek, odpočinek, sport, veselá mysl, zdravé střídmé jídlo a dobré vztahy. Nezapomeňme na duchovní rozměr bytí. To je důležitější než šaty a líčení. Za krásnou postavou ženy se možná mnohý ohlédne, ale mít doma milou, veselou a spokojenou manželku, maminku či babičku je, aspoň doufám, důležitější.

PS: Včera jsem si objednala v e-shopu zimní bundu. Manželovi se taky líbila, jen jemně podotkl, no, nebudeš vypadat tak štíhle jako ta modelka, abys nebyla zklamaná, ale budeš určitě hezká.
Taky se před pohledem do zrcadla jaksi nejprv ze zvyku "urovnám", a když se někdy zahlédnu nečekaně a opravdově, hned se zaleknu a napravuji - co stejně napravit nejde.

PS: Hildě to stejně vždy sluší!