VZPOMÍNKY NA HAVLÍČKŮV BROD

Poprvé jsem v tomto městě na Vysočině byla v roce raz dva. Tím míním, že to bylo již hodně dávno. Zážitek nic moc. Měli jsme při cestování vlakem v Brodě asi dvě hodiny na přestup. Nenapadlo nás nic lepšího, než že zajdeme do města.... Děti byly malé, slunce pálilo a z nádraží na náměstí nám cesta trvala věčnost. Tam jsme zhltli zmrzlinu, trochu nervní jsem děti nahnala ke kašně, aby si omyly upatlané ruce, a martýrium běhu na vlak pokračovalo.

V roce 2021 jsem Havlíčkův Brod navštívila zas. Byli jsme tam autem, kola na střeše, výletili jsme po okolí včetně Dolní Krupé, pozorovala jsem čápy, v Brodě mne uchvátil park s Borovským, rybníky v okolí... a pak na náměstí v Indické restauraci pozdní oběd.

A pak jsme tam byli včera. Manžel hrál s kapelou na náměstí během trhů, viz obrázek nahoře. Nejdřív jsme poobědvali v osvědčené indické restauraci, načež jsem poté korzovala kolem stánků, koupila datla,

chvíli pozorovala ženu vyrábějící smetáček (foceno s jejím souhlasem),

nakoukla do přilehlých ulic

a pak jsem se proměnila ve fanynku a mávala kapele.

Brod je krásné město. Plné historie, plné krásných budov, včera i plné slunce a dobré nálady.

Brodem jsme náš výlet zakončili. Počátek byl o den dříve v Přibyslavi, kromě prohlídky městečka jsme šli kus po Cyrilometodějské cestě a druhý den navštívili Polnou s nejstaršími zachovalými českými varhanami v obrovském barokním chrámu Nanebevzetí Panny Marie, jenž je národní památkou. Z věže je nádherný rozhled...

Chrám a krásné varhany (velké a malé):

Ta stezka Cyrila a Metoděje vede z Tišnova do Sázavy, 200km (pardon, to je jen druhá etapa cesty), a náš úsek byl ještě podstatně kratší.

Viděli jsme starý původní most ze středověku v Ronově, který je svým stářím zařazený do deseti nejstarších mostů v Čechách. Sám ˇŽižka prý po něm překračoval Sázavu.

Zpět do Přibyslavi nás dovedla nová cyklostezka na druhé straně řeky:

Závěrem, žijeme v krásné zemi!