VOŇAVKY, KTERÉ SI ŽENY DÁVALY NA SVÉ NEJHEZČÍ ŠATY
Je to citát z knihy, kde jen tak mimochodem popisuje svoje vjemy při vyšetřování vraždy komisař Maigret, psáno panem Simenonem v čtyřicátých letech minulého století v Paříži.
O vůních jsem psala již ZDE v souvislosti s komentem paní Coco Chanel.
Maigretova věta mne zaujala. Od mládí se přeci učíme, parfém naťukneme za pravé, levé ouško, do loketní jamky, na zápěstí... někam, kde pulzuje krev. Parfém se postupně vlivem lidské pokožky, její chemie i teploty rozvoní a proměňuje. A zde jsou komisařem jmenovány ženy a jejich nejhezčí šaty... V srdci Francie, v centru módy...
Moje zkušenost je vlastně tomuto podobná. Prostě se mi vůně hned líbí nebo nelíbí, a pak už postupně jen slábne. Kdežto vůně kápnutá do oděvu (třeba šály) nebo na šaty zůstává stejná a docela dlouho. Máte hned jasno, jestli se vám parfém líbí nebo nelíbí. (Jen si předem ozkouším, jestli voňavka nedělá fleky na oděvech. Zpravidla nedělá, ale pro jistotu...)
Manžel se nějakou dobu voněl voňavkou z parfumerie. Vlastně roky, desetiletí :) No a jednoho dne se mu objevila na kůži na krku vyrážka, docela ošklivá a svědivá. Vypadala velmi podobně jao zde na fotografii:
Omyl se vodou a od té doby se voní pouze na šaty nebo používá čistě přírodní vůně bez přídavků chemie. Zdá se, že chemické voňavky jsou spouštěčem alergií. Čistě přírodní vůně těžko najdete, ale najdete! Totiž ne všechny s označením "přírodní" jsou opravdu přírodní. Manžel našel cestu, jak i bez chemických přísad vonět. Já zatím používám celkem cokoli, jsem si ovšem vědoma toho, že riskuji. Nu což, pak své voňavky případně okleštím taky na ty čistě přírodní ...
PS: Na titulní fotce jsou nenáhodně vybrány dvě vůně, které doma rádi používáme, manželova přírodní a moje syntetická.
A proč to píšu? Jakéje moje resumé?