VODA, VODA A ZASE VODA

Někdy mi kamarádi říkají, že jsem taková kachna. No, nejsem, to přece každý pozná, ale koupu se ráda. A kde je voda, tam určitě jdu s nadšením na výlet.

Jsme v Hlinsku. A výlet volíme přírodou kolem rybníků, lesem a k lomu. Bylo to nádherné!

Začátek podzimu, teplé barvy stále olistěných stromů, příjemné teplo, takže nám stačí tričko a do stínu lehká bundička, deštník není třeba, v lesích a loukách leží rybníky a jezírka, ach, to je pastva pro oči!

Taky se musím zmínit o ptactvu. Jiná krajina, jiní ptáci. Švitoří to jinak než u nás na zahradě a za zahradou, je tu více dravců. Slyším krkavce a vrány, pak zahlídnu dvě káně, zaslechnu poštolku, a ještě nějaký strašný křiklavý zvuk, kdo takhle "zpívá"? Že je to dravec, je jasné, ale který? Naštěstí máme v mobilu aplikaci BirdNET, a ta nekompromisně sdělí, že jest to sokol stěhovavý.

To není moje fotka. Ale takto jsem si ho představovala, v akci, možná, že se s někým rval o kořist, křičel aspoň deset minut. Namlouvací písnička to nebyla!

A u rybníka jsem zase narazila na roztomilé kachničky. Polák chocholatý, to je odborný název.

Jsou nádherné, malé, krásně a jednoduše zbarevné. A najednou obě (víc jich na nádrži neplavalo) totálně zmizely pod hladinou. Koukám, koukám, pět vteřin, deset vteřin, nic, patnáct, dvacet - a hup, obě se zas vynořily o kus dál.

Cesta vedla lesem, polem, přes louky... takže jsme narazili na krmelec pro srny...

... a vzápětí po stu metrech na posed, aby srny, které myslivci v zimě důsledně přikrmovali, mohli být zase postříleny.

Další vodní plochy...

Cíl cesty byl u lomu Srní. (A pak ještě cesta zpět, samozřejmě).

V okolí Hlinska je mnoho lomů. Těžila se zde žula (a někde stále těží), v utajených místech lze ještě nalézt staré lanovkové vozíčky, v kterých se kámen z hlubin dolu vyvážel na povrch zemský a skrz les na místo, kde mohl být naložen do vozidel. Nepoužívala se zde těžká technika. V jednom takovém lomu jsme byli kdysi, tak před pětadvaceti lety, pamatuji, jak moje děti skákaly z výšky několika metrů do vody, do vody černé a tajemné, jako lom sám, a místní říkali, jak je to bezpěčné, nicméně jsem se na ně dívala se sevřeným srdíčkem.
Srní je místo, kde se dá i kempovat, ale především je to ráj pro potápěče. V místnosti pro potápěče jsem hupsla do plavek a hurá do vody! No, studená byla, ale to nevadí. Čistá, hebká a duši povznášející. Tak na mne působila.

Je konec září, dobrý start pro začátek otužování, ne?

PS: Co nesmí chybět? No HILDA přeci!