VÁNOČNÍ DORT

Chtěla jsem si svou dobrodružnou vánoční historii zapsat aktuálně hned, ovšem uplynulo již několik týdnů. Ale to nevadí. Živě si pamatuju, jak jsem pekla...

Dortů sem se v životě napekla moc. Mám tři děti, plus dva rodiče, takže si spočítejte, kolik dortů muselo být upečeno do dospělosti dětí. K tomu samozřejmě něco navíc, Vánoce, oslavy, návštěvy... A jednoho dne mě dcera požádala, abych jí upekla tři svatební dorty, a já hloupá pekla doma namísto abych pěkně objednala super dorty u cukráře. Tím jen nastiňuji, že se mylně zdálo, že dorty umím.

Na letošní vánoční sešlost jsem se rozhodla upéct řezy ve velké dortové formě. Vypadalo to slibně, žloutky se krásně v robotu utřely do hladka, sníh na piškot mícháním neklesl, v troubě to procházelo pečící fází moc pěkně. Sedím u počítače a čekám, až uplyne doba určená k pečení... a tu mne to trklo: Spletla sis dózu s moučkovým cukrem a s hladkou moukou!! Ano, piškot kyne do výšky, ale není v něm cukr, nepočítám-li ten vanilkový. Ach jo, co teď, budu mít práci navíc! Nové těsto a nové pečení, to se fakt nehodí, mám vaření a chystání až až.

Dort se krásně, až moc krásně upekl. Hm, co to tedy nezkusit? Druhý den jsem připravila plánovaný karamelový krém (salko a máslo), dort jsem rozkrojila a namazala. Možná bude množství cukru v krému na celý dort stačit a nějak se to všechno spojí?

Manžel byl tak hodný, že bez rozpaků dojel ještě na Šťědrý den pro Marlenku (dodnes je v lednici, nebyla potřeba). Svůj dort jsem dozdobila šlehačkou a chutnal výtečně. Kdo by to byl řekl...

EŇ: Na horním obrázku je kousek dortu, před mým devadesátipětiletým tatínkem. A tímto dortem moje vánoční extempóre pečení neskončilo, o tom jindy nebo možná vůbec...