TĚCH DĚR JE NĚJAK MNOHO

Nedávno jsem se tady rozepsala o dámách, které chodí bezchybně oblečené - upravené a s vkusem, to není o penězích, bezchybně se chovají - laskavě, klidně, slušně, moudře a s vtipem, a posteskla jsem si, jak tou dámou nejsem. Jsem taková ta "dáma s dírkou na punčošce". Pokud se budu zabývat opravdu punčochami, tak u těch drahých případné menší očko zašiju a nosím "záplatu" schovanou v botách, kozačkách nebo v zimě pod kalhotami. 

Jsem snad hnidopich. V dnešní době módy roztrhaných kalhot a děrovaných punčoch se společnost, a já s ní, dělíme na ty elegantní a ty rebelské.

Potkala jsem dívku. Rebelka byla dokonalá: celá v černém, punčochy totálně roztrhané s množstvím puštěných ok, ačkoli všichni kolem chodili ještě v zimních bundách, ona měla světřík s krátkým rukávem a spadlým jedním ramenem, pearsingové kuličky v černou barvou nalíčených rtech, brýle vskutku extravagantní. Seděly jsme v autobuse kousek od sebe, ale neměla jsem odvahu ji vyfotit. K mému údivu vystoupila na stejné zastávce jako já a šla přímo k domu u ní. S klíčemi, tak tu bydlí! Troufla jsem si tu zamračenou temnou osobu vyfotit zezadu. Pak na ni kdosi zavolala a ona se otočila, rozzářila obličej, začala být i hezká. 

Taky jsme byli v mládí rebely. Ale s mírou. Rodiče by mi spoustu věcí nedovolili, ba mě by ani přílišná výstřednost nenapadla. Doba běží kupředu, totiž díry, tepláky, legíny a pokrok nezastavíš!