SOŠNÁ

Moje úvaha by se dala umístit do oddílu zdraví či do zamyšlení. Nakonec vyhrála móda.

Před časem jsem narazila v novinovém článku na slovo "sošná". Mé srdce zaplesalo, že toto krásné slovo ještě nevymřelo. Neslyšela jsem ho na vlastní uši už móóóc dlouho. A přitom je tak výstižné...

Znám několik sošných žen (a ty zas neznáte vy). Není to běžné, aby ženě příslušel tento přívlastek. Já sama sošná nejsem, vím to o sobě, škoda.

Ačkoli nás kořen slova vede ke slovu socha, jeho význam je trošku jiný. Sošný je ten, kdo je dobře rostlý. Má pěknou, dobře rostlou postavu, v českém přirovnání je rovný jako jedle, a s tím zcela souvisí i vnitřní dobře rostlý charakter. Přímý pohled, sebe vědomý úsměv, laskavost. Platí to pro ženu i pro muže.

Jako první příklad sošné ženy mne napadla socha Afrodity. Krásné ženy, bohyně, s ušlechtilou antickou vzpřímeností...

Pak tu máme Sochu svobody, sochu ženy bojovné, vítězící, přinášející nezávislost (to mám ráda, na toto výročí máme i my doma výročí svatby, jsme závislí - nezávislí).

A když se tak dívám mezi známé české osobnosti, s jistotou lze sošnou postavu přiznat paní Janě Brejchové

a taky herečce Magdě Vašáryové, její sošnost přetrvala i do doby politické...

A co pro to mohu udělat já sama? Stát vzpřímeně, sedět vzpřímeně se zataženým bříškem, ramena dozadu a dolů, hlava přímá... Hubená nerovná se sošná. Nemusíme nutně bláznit z toho, že chceme vypadat jak asijské ženy, které ve své dospělosti mají postavu dvanáctiletých děvčat, takže tedy nejsem podvyživená a nosím rozdílné sukně od jara do podzimu a od podzimu do jara. To není chyba, jen ukážu svoji skoro sošnou postavu kdykoli a navíc s noblesou....

A ještě vytáhnu svoji oblíbenkyni Hildu. Ona je svým způsobem také sošná...