SAKO A KASTRŮLEK

Největším nešvarem mužů v oblékání bývá okolnost, že nerozlišují, kam jdou. Prostě v létě ráno ráno navléknou tričko a kraťasy a v zimě kalhoty a triko a bundu, a jdou do kanceláře, pak třeba na nákup, pak klidně na návštěvu, do kina či s rodinou na vycházku. Jedny kalhoty, jedna bunda a jedny boty. Tady u nás na severu nosí všichni "tenisky" - ztratily svůj pravý význam, neb tenis hraje málokdo, ale jsou to takové sportovní boty. Řekněme botasky, ačkoli nenesou Skutečskou značku Botas, a mají tedy různé značky. Od těch bezznačkových z Číny až po třeba adidasky, Reebok, Pumy, Nike... Boty určené speciálně k turistice se nosí všude. Snad jen do divadla ne, i když i tam jsem viděla botasky a džíny jako běžný oděv. Prostě muži často nerozlišují jednotlivé situace (a najdou se i takové ženy, samozřejmě).

"Oblečeš-li si tepláky, dáváš najevo, že tvůj život ztratil smysl." To je citát Ladislava Špačka.

Byl sedmnáctý listopad, svátek, chleba jsme dojedli... a tak manžel říká, co kdybychom si někam vyšli. Někam do "lepšího". Já jsem se převlékla, pečlivě nalíčila, on si oblékl sako a jeli jsme taxíkem. Překvapení, hotel Clarion má zavřenou restauraci.

A tak si říkáme, aha, k hotelu patří restaurace Na růžku, kam posílají ubytované hosty hotelu na večeře.

Vkročíme dovnitř a hned cítíme, že sem se sako nenosí. Usedáme, já si objednávám polévku... a jaké překvapení, dostala jsem ji naservírovanou na novinách v oprýskaném rendlíku. Horší než ešus, napadá mě. Toto je restaurace k hotelu se čtyřmi hvězdičkami??? Paní u vedlejšího stolu dostává dezert na emitní misce. Pardon, není to plivátko, je to kulatá placatá miska, ale úplně mi připomněla časy práce v nemocnici.

Ne vždy se mi líbí být extravagantní se snahou za každou cenu se tolik odlišovat. Ani ve stolování, ani v módě, ani v chování a v řeči, ani v architektuře a umění. Nu což, moje kulajda i přes to byla chutná. Podruhé mě tam nedostanete.