Raison d'être

Je půl páté. Noc nebo ráno... Tma, nespím, a hlavou mi létají různé neuspořádané myšlenky. Kuchaři v Ánandě už vaří polévky a zadělávají na knedlíky, a já doufám, že ještě usnu.

V tom mezičase se mi honí hlavou různá témata, třeba zrovna dnes opět stejná otázka, jaký je důvod bytí (raison d'être). Je to ona krása, harmonie, spojení s Bohem? Nebo... napadá mne, přeci utrpením člověk zraje, tak i to je důvod bytí? A co myšlenka, že by zde na Zemi po mně mělo něco zůstat, až tu nebudu?

Tak přemítám, nic mě nenapadá. Nepřipadám si ničím výjimečná, ačkoli vím, že každý člověk je výjimečný. Ano, vychovala jsem tři děti, snad jsem jim vštípila správné životní hodnoty, předala jsem lidem hodně lásky k hudbě, zůstanou možná po mně i nějaké písničky, snad vzpomínky na laskavost. ´Darované úsměvy jednou skončí i ve vzpomínkách druhých, upletené svetry i háčkované chobotničky se obrátí v prach, mnou opečovávaná domácnost bude přebudována v domácnost jinou...

A pak pomyslím na své staré rodiče, jaký oni mají důvod žít, když jsou v mnohém odkázáni na pomoc druhých? Jejich sny se už splnily anebo se už nikdy nesplní... Musí si najít svůj vlastní důvod - raison d'être.

Mládí se neptá starých lidí, jak co mají udělat, ba dokonce jak mají cítit, neptají se na politické a vzdělávací názory (což je škoda). Mnohé zkušenosti jsou nepřenosné, a tak nezbývá, než se dívat, jak se se stejnými chybami moří naše děti a jejich děti. "Jíst střídmě, a to zejména rostlinnou stravu, hodně cvičit a mít dobré sociální vztahy - tohle je elixír mládí" - říká se. Já dodávám, mít úctu ke stvoření. Mít modlitbu. A pracovat.

′′Žádná vláda, žádná církev, žádná zavedená síla nikdy nechtěla, abyste poznali sílu své duše, protože člověk se silnou duchovní energií nevyhnutelně bude rebel." To zas řekl Osho.

Ve stáří nám přijde pomyslná faktura za to, jak jsme žili.

Co s tím? Marek Vácha opakovaně v přednáškách nabízí posluchačům cestu. Představ si, že jsi malíř, a denně něco namaluješ na plátno. Maluješ celý život... Snaž se, ať ten obraz je co nejkrásnější.

Čtu teď další knížku od Coelha. Co stránka, je tam plno perel. Nemohu knihu číst jako román, vždy jen kousek, knihu zavřu, přemítám, doufám, že si to budu pamatovat (a nepamatuju), a další den zase kousek. Včera jsem četla toto:

"Nikdy se nedozvíš, kdy přesně jsi byl užitečný těm druhým.

Lidský život není nikdy zbytečný. Každá duše, která sestoupila na Zemi, má důvod proč zde být.

A když přijde Nevítaná, uslyšíš ji říkat: Je správné se ptát: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? - Avšak nyní, v poslední vteřině tvého života na zemi, ti řeknu, co jsem viděla: našla jsem dům čistý, stůl prostřený, pole zorané, květiny usměvavé. Všechno jsem našla na svém místě, jak se patří. Tys pochopil, že za velké věci vděčíme maličkostem. A proto tě odvedu do ráje."

Uplynula hodina, neuspořádané myšlenky taky odplouvají a já zas usínám.