PRVNÍ VYCHÁZKY PO SLUNOVRATU

Všechny dárky jsme rozbalili, všechny koledy zazpívali, salát snědli, nakrmili jsme děti, vyprali jsme prádlo a udělalo se venku  opravdu hezky, se sluníčkem a modrou oblohou. Včera super hezky, dneska trochu větší zima, ale pořád jasno. Zima bez sněhu (jsme 395m nad mořem), v lese nahoře, asi tak od 550m, sníh leží. Aspoň ve stínu. A úplně nahoře se lyžuje.

Včera, to bylo 27.12.2024, mne miláček vytáhl (trochu mě přemlouval, fakt jsem byla po těch předešlých dnech unavená) do Jizerek. Zní to pompézně, "do Jizerek", ale my jsme šli jen z Lidových sadů pěkně po silnici, přes Černý potok, přes Sněžnou a  kolem vodovodu, kolem Kovadliny, k Liberecké výšině. Odtamtud už lesem dolů zpět do Liďáků, nesmí chybět fotka mé  oblíbené meteorologické stanice (již dávno nefunkční). 

Vodotrysk ve Sněžné jsem fotila tak nějak marně, na fotce nic moc... (viz titulní foto), ale bylo to krásné. Před pár lety bylo víc umrzlo a ve Sněžné vodotrysk udělal zázraky. Dohledávat fotky jsem líná. EDIT: Ani jsem nemyslela, ale našla jsem vycházku do Sněžné před téměř třemi lety a malý záznam ZDE!!!
V údolí ve městě se usídlila mlha, nahoře jsme měli jasno a teplo.
U Výšiny nás vítal hýkající osel a docela ledovatka. Na pohár, ač mi byl nabízen, jsme nešli. Cukroví v míse je totiž neodolatelné, vědouc, že naň dojde, odmítla jsem zmrzku. Mám tam totiž NEJ NEJ Masarykovo cukroví (Milan podotkl, že se  mu moc líbí název, jak hezky s každým soustem připomíná tatíčka Masaryka), pak išlské dortíčky, kokosky, polévané sušenky, včelí úly a kořeněné koláčky. Pro tatínka jsem ještě upekla pracny. Ale ten měl včera cukr 21, tak jsem se vyděsila a nařídila mu zas dietu.

Dnes, tedy v sobotu 28.12.2024, jsme dojeli autem do Milířů a udělali okruh kolem Císařského kamene. Rozhlednu jsme vynechali, já jsem od začátku sabotovala výlez do výšek, a Kája mne nepřemlouval (taky se mu nechtělo).
Včera jsem si během výletu kvůli teplu svlékala bundu, a dnes bych si zas nějakou navíc navlíkla. Kde se vzala ta zima? Ale na kopečku bylo příjemně teplo a zas jsme si vše užili. Výlet končil u rybníka, v létě se tam můžete i vykoupat, a kámen letící z miláčkovy ruky na ledu poskakoval a zpíval, díru neudělal. 

Ještě pár foteček. Třeba ten strom, zajímavý, hned mi připomněl Filemona a Baucis. A jak často v lese potkáte třeba koně? 

PS:
O den později 29.12. hnedle po ránu: "Kájo, je krásně, co kdybys šel na běžky...?" "Haha! Hm,hm... " a po chvíli ticha: "Už jsem to vymyslel! Pojedeme ke kapličce do Hrabětic a ke Královce ty půjdeš pěšky a já na běžkách a dáme si tam guláš!"
A tak jsme to udělali.
Parkoviště bylo ucpané, nechali jsme tudíž auto málem v příkopě, prošli si každý svým způsobem těch pár kilometrů (2x2,75), já jsem si vystála frontu na lístek na rozhlednu, kterážto čítá přesně 112 schodů a z níž bylo možné krásně vidět vše kolem dokola včetně Ještědu, Ptačích kup a Krkonoš. Na guláš nedošlo (to se zdál stejně špatný nápad, jednak guláš nejím a za druhé bylo narváno). Po návratu při parkování u našeho domu slyším: "Jé, hele, někdo nám tu nechal lístek! Tak aspoň proběhla nějaká komunikace s lidmi!" No, asi to bude dražší než parkování na parkovišti, ale zase bez čekání.
Zašli jsme na oběd do Sagarmathy a já pak ještě na vycházku s tatínkem.

A procvičila jsem si focení s panoramatickou funkcí: