PŘEKVAPENÍ NA ZAHRADĚ

Krahujec obecný.

To je tak. Sedím si u PC u stolu, který stojí u okna. Zvednu oči a říkám si, to je nějaká divná vrána.... Na stromě na zahradě sedí pták. Beru si dalekohled a jsem překvapená. Krahujec! Tak to je moje premiéra, aspoň taková ta jistá premiéra (proti obloze jsou totiž všichni ptáci černí). Dalekohled mi ho ukázal krásně zblízka, jeho kresbu peří na hrudníku, ba koukala jsem mu i do očí.
Dravce trochu umím. Z atlasu. Venku na jistotu poznám jen luňáka, povětšinou i káni a pak třepotavou poštolku. Ostatní, jako jsou motáci a orli, sokoli a jesřábi, to nevím jistě. Dalekohled běžně nenosím, učence vedle sebe nemívám, z auta je pozorování moc rychlé a ve městě příliš dravců nežije.

Už se nedivím, proč na zahradě přestaly bydlet sýkorky a vrabci (zůstalo jich fakt málo), rehci jakbysmet, zvonka taky nevidím a červenky, konipasi se přestěhovali jinam. Možná sem tam proletí zahradou budníček či šoupálek, ale ty zahlédnout není snadné. Všechnu toto drobotinu tady asi pojídají krahujci, poštolky (taky tu byla viděna na naší borovici), straky, šedivky a strakapoudi!

Fotku jsem použila z databáze ornitologické společnosti, kde jsem členem, tak snad jim to vadit nebude :) Můj mobil to takto krásně neumí.