PODZIM 2. Zamyšlení.

Potkala jsem dnes bývalého souseda. Něco mezi 60 a 80 lety, fakt nedokážu říct. Povídali jsme si v chodbě paneláku, kde na nástěnce visí parte, zemřela jedna žena, sousedka. Ne moc stará.... A ten soused si posteskl, že by ještě rád pár let na světě požil...

Já taky. I když... vzpomínám na chvilky, kdy mne napadalo, že už mám jaksi "hotovo". Bylo to v době plného štěstí, s pocitem jakéhosi naplnění. To bylo před lety. Dnes tento pocit vymizel. Nemám sice nějaké zvláštní sny, přání a touhy do budoucnosti, ale stále je co dělat, stále mohu být užitečná pro druhé, stále je tu kolem mne veliká rodina, a taky ještě vnímám potřebu zrání, duchovního a duševního.

Ano. To je ten podzim.

Jeden náš přítel, psycholog, přirovnává běh života k ročním obdobím. JARO - dětství, rané mládí, rozkvět, růst, pučení.... Přes pomoc druhých, přes hry a vzdělávání ve škole se dostáváme k prvním vztahům lásky, a také snad k zodpovědnosti, a právě v tento čas nastává LÉTO. Je to období plodů. Rodina, děti, práce, přichází vlastní peníze a vlastní možnosti, poznávání světa. Stav, kdy toužíme po spravedlnosti, máme řešení pro každý politický, ekologický či sociální problém, je to doba plné tělesné i duševní síly, doba rychlé regenerace. A každý by to léto chtěl mít navždy. Mít sílu, peníze, úspěch, krásu, tvoření.

Do jaké doby může léto trvat? I když se ho urputně držíme, jednou skončí. Možná zůstanou ty peníze a možnosti jejich užívání, ale tělesných sil ubývá, krása těla se proměňuje ve vzhled, který se marně snažíme před světem skrýt, přijdou šediny, pleť povadne, pas se obalí tukem. K tomu se narodí nějaká ta vnoučata a posléze přijde důchod. Začnou vadit schodiště bez možnosti výtahu, nechce se již ponocovat celou noc, regenerace buněk je pomalá. Šťastnější je (možná) ten, kdo si uchová tělesné zdraví. Ale ví, že to není zadarmo a samozřejmé.

Nakonec PODZIM je krásné období. Já si v něm libuji. Plody života mám super (každý sklízí, co zasel), utrpení a bolest dává smysl, naučila jsem se žít bez odporu a hořkosti, bez lží, přetvářky či závislosti na mínění druhých. (Skoro).

A přijde ZIMA. Trochu se jí obávám. Jak hodně a jak dlouho bude ta zima zachumlaná do bezmocnosti? Přeci to nebude pouze čas přemýšlení a dumání o konci...? Uvidím. Nemám, co bych k tomu napsala, než že znám některé lidi, jejichž zima je také krásná.