PODZIM 1. Výlet do Kadaně.
Je to nádherný čas barev. Smějí se na vás z každého koutu, překvapí vás svou sytostí, připomenou písničku a rozvášňují vaši lásku. Aspoň já to tak mám. Podzim mám moc moc ráda, a když se vydaří a není dlouhodobě sychravo a temno a zima, tak je to snad nejkrásnější čas. Ani mi nevadí, že si musím vzít oproti létu svůj bomber. Pak mám ještě na výběr křivák, sako, kardigan, bundu a nakonec kabát.
Letos jsme vyjeli na víkend (...jen jedna noc v hotelu) do Kadaně. Prý je tam krásně, říkali kamarádi.
A bylo. Nejprv jsme prošli náměstí a okolí, včetně Katovy uličky,
ubytovali jsme se v hotelu hned u řeky
a pak šli na Svatý kopeček. Je to chráněné území v Doupovských horách s rozhlednou na vrcholu. Ach, ty výhledy, ty barvy a slunce v nich! Barvy jsou jiné než u nás na Liberecku, kde převládají smrčiny, zato zde je spousta listnáčů:
Všimněte si na první fotce stolové hory, která se rozkládá na protějším břehu Ohře, tam půjdeme zítra.
A tak se stalo. Ráno jsme sbalili kufr (bylo to pozdní ráno, Káju jsem jemně v 9:00 budila), a po snídani naše putování pokračovalo.
Mezi Úhošťovem a Brodcemi jsme zanechali na louce oktávku a vystoupali vzhůru. Ano, tady je to hradiště! Radovali jsme se. Po dalších pár desítkách metrů se objevila další část hradiště a za chvíli další, panečku, takto obrovské hradiště jsem nikdy neviděla. Má rozlohu víc než 100ha. Na náhorní plošině stávalo kdysi hradiště z doby bronzové, které bylo osídleno Kelty. Pravděpodobně zde stál i bájný hrad Wogastisburg, kde roku 631 Slované pod Sámovým vedením slavně zvítězili nad franskými vojsky krále Dagoberta I. Osídlení zde prý bylo již v mladší době kamenné. No a v neposlední řadě tu roste spousta nevídaných rostlin a žijí tu zvířátka, která jinde taky moc nevidíte. My jsme na vlastní oči viděli jen milión bedel, fotky jen tak namátkově:
Pro představu, pár zdejších rostlin (přepsáno z wiki): kavyl Smirnovův, hrachor pačočkový, a několik zvířátek: okáč metlicový, užovka stromová, sokol stěhovavý, a ještě sova výr velký. Sokola jsme také slyšeli loni v Hlinsku (tedy v lese, za městem).
Nyní ty výhledy. Lesy, louky, elektrárny, řeka Ohře, Nechranická přehrada, Klínovec:
Na hoře je švestková alej (tu jsme nenašli), pak alej jablková a hlavně HRUŠKOVÁ. Ještě dnes je pár hrušek v misce u nás v kuchyni. Byly posbírané ze země, a výtečné. Snědla jsem jich na místě snad deset.
Pak ještě cestou k autu jsme procházeli alejí ořechovou. Ořechy jsme jen paběrkovali, byla tam totiž vietnamská rodina a statečně strom za stromem obcházela s teleskopicku tyčí klátíc ořechy.
To je Kadaň, královské město:
A ještě jeden obrázek - to jsme zase my, stále zamilovaní:
