"NEJSI JEŠTĚ HOTOVÁ? JDEME!"

"A kam??"

Zapomněla jsem si napsat do kalendáře. Ano, jdeme do divadla, na symfonický koncert...

Potkali se na koncertě dva mistři. Čajkovskij a Šostakovič.

Čajkovského mám od dětství ráda. Jeho hudba je pro mne přímá, melodická, dynamická, někde dramatická. Nejvíce na mne v dětství zapůsobilo jeho nejznámější klavírní dílo, koncert b-moll. Dokonce jsem si pořídila noty....

Jeho život nebyl snadný. Sice milovaný rodiči, hrající na klavír od čtyř let, ale příliš citlivý, studující to, co ho nebaví... pak jeho sexuální orientace v té době pro něj byla velmi matoucí, nepodařené manželství, deprese, ukončení života nemocí nebo sebevraždou?
Kdo by neznal Romea a Julii, Evžena Oněgina, Louskáčka či Labutí jezero? A jak jsem byla hrdá na to, když jsem dětem ve škole mohla říci, jak Petr miloval Prahu, přátelil se s Antonínem Dvořákem, a k tomu jsem jim byla schopná na tabuli napsat celé jméno  "Пётр Ильич Чайковский"?

Dmitrij Šostakovič se narodil zhruba o padesát let později. Už od dětství měl v rodičích podporu ke studiu hudby, v jedenácti letech se zrodily jeho první klavírní skladby.

Skladatel modernista, tak bychom mohli shrnout jeho dílo. Není tak líbivé, tak "čtivé" jako dílo Petra Iljiče, ovšem .... hodnocení hudby je vždy podle laťky, kam je každý posluchač schopen dojít a hudbu chápat. Já jeho hudbu nechápu, ale líbí se mi. Aspoň ta v podání našeho libereckého symfoňáku.
Jeho život byl taktéž jako život P.I.Čajkovského velice pestrý. Bohatství a chudoba, zdar i nezdar manželství, státní zakázky od Stalina, vyhození z konzervatoře (jakožto profesora) a další perličky. Nakonec umírá v péči své třetí manželky na ALS a rakovinu plic.

................................................................................................................................................................................................................................................

A jakže to vypadalo v divadle? Nezůstalo volné místo, snad na třetím balkóně, tam jsem nedohlédla.

Dirigoval host - Tokijský Chuhei Iwasaki. Studoval v Tokiu a pak v Praze, kde je dnes pedagogem na konzervatoři. A nyní zastává pozici šéfdirigenta v Plzni. Je vyhledávaným dirigentem své generace, a sledovat ho při práci - to je opravdový koncert!

Uvedený Čajkovského houslový koncert D dur má další noblesu, hrál ho totiž liberecký rodák, mladičký Daniel Matejča. Je mu teprve sedmnáct. Ještě o něm uslyšíme!

Cituji z novin: Daniel Matejča patří k nejvýraznějším houslovým talentům posledních let. Souběžně studuje Gymnázium F. X. Šaldy a Akademii múzických umění v Praze. Jeho rodiče hrají na housle a violu. Věnuje se také hře na klavír a bicí, ale housle pro něj vždy byly nástrojem číslo jedna. Rád skládá i vlastní hudbu, ale skladatelsky ho nejvíc baví jazz. Narodil se v Liberci, na housle začal hrát ve čtyřech letech pod vedením matky Olesii Voličkové. Po roce pak nastoupil do třídy profesora Ivana Štrause, u kterého studuje dodnes.