NEJKRÁSNĚJŠÍ ŠATY

Dívám se na další z filmů Woodyho Allena z roku 2011. Z něj je fotka v titulu. Dvacátá léta minulého století v Paříži. Už ten sám okamžik je úchvatný, ale podívejte na ty šaty, které má Adriana na sobě! A druhý den má jiné, střihově podobné, ale taky nádherné!

Dvoje šaty. Podívejme se podrobněji.

Je to přesně ten typ šatů, který musí slušet každé ženě. Dostatečně volné, tak akorát dlouhé (ano, délka těsně nad kolena nebo do půli kolen), barva světlá pastelová,  krátký rukáv zakrývající choulostivá místa u šatů prvních, bez rukávu  (pozor, nesmí být ovšem  špagetová ramínka) u šatů druhých - tak takové šaty mohou oblékat téměř všechny ženy. Výstřih ať už je kulatý (ten sluší vždy), anebo je výstřih střižený do V a navíc v jeho ideální hloubce, obojí zůstává velmi ženské a slušivé.

Líbí se mi, že šaty nejsou nikde přestřižené a přesto jsou rozšířené - ty horní mají onu romantičnost a ženskost právě v nabíraných kapsách a červených lemech a ty zlaté mají rafinovanou látku i s krásným lehce rozšířeným střihem do áčka. Obojí se zdá být blízké pouzdrovkám, kterých mám doma spoustu, ale pouzdrovky to nejsou. Když jsem si fotku hodně zvětšila, zlatá látka vypadala velice svůdně, ale ne vulgárně.

V obou případech dívka nemá jiné zdobení než krásné botky na podpadku (ne na jehlách!), jednou se zdobí náramkem, a vždy si nese malou kabelčičku. Kdyby si chtěla vzít náhrdelník, mohlo by to již být příliš, snad jen zlatý řetízek...

Toto vše vychytat a sladit stojí notnou dávku vkusu. Ve výlohách dnešních obchodů, či dokonce ve výlohách velkých řetězců, se takovéto šaty neobjevují. Ke vkusu je ovšem možné být vychováván a rozvíjet ho během života. Mládí se sice uzavírá do barvy černé, to chápu, ale pro krásnou dospělou ženu se hodí krásné světlé látky. A k tomu nezbytně slušivé střihy i s vydatnou dávkou krejčovského umění. (Černou nezatracuji, také mi ve skříni visí, a ne jednou).

I když - jedny střihově podobné šaty jsem si před vánocemi koupila, splývavé, tím mi neobepínají bříško, jsou trochu volné a trochu romantické, to těmi kanýry. Aniž bych je v obchodě hledala nebo potřebovala, (zašla jsem do obchodu totiž kvůli kalhotám), ale prostě jsem ten model na ramínku uviděla, jen tak si šaty zkusila a okamžitě jsem věděla, ty jsou moje! Chybí jim sice rukávek, ale což, pod sako či bundičku je to jedno a v létě mi rukávek chybět nebude. Nápad i krejčovská dovednost na nich byla hned patrná. Líbily by se moožná víc celé světlé, ale což, tmavou modrou ještě doma nemám.