NAVYLET:CZ

Tak nějak začal náš volný víkend. Kája vymyslel a já jsem souhlasila. Prý je to super web, na výlet.... Koukli jsme na předpověď počasí, neb pro nás je to dost důležité, a naplánované počasí bylo fajnové. Možná nějaká přeprška bude, ale spíš nebude. (Byla jen při cestě autem).

Cíl: Kokořínsko. Hotel Kokořín měl volný pokoj (v létě k dostání vždy pouze s rezervací dlouho předem), a tak jedeme. Kola na střeše auta ani cestu nezpomalují, jen si říkám, měla jsem ten tachometr na řídítkách fakt před cestou zabalit do igelitu. Neudělala jsem to dosud ani jednou, to mívám jen takový dobrý neuskutečněný nápad. Všechny deště kola dosud přežila bez úhony.

Přijeli jsme akorát na večeři a pak stihli jen kratší procházku. Druhý den si mažu obličej opalovákem, nasazujeme helmy a jedeme. 

Cesta příjemná, pivo v Lobečském pivovaru prý bylo výtečné, já jsem se ohřívala čajem a oba jsme měli makový koláč.

Další zastávka byla na Vrátenské hoře. S rozhlednou, postavenou teprve před pětadvaceti lety. Počítala jsem schody nahoru (neb mi schodování stále trochu nefunguje), jedno sto dvacet čtyři. Odměnil nás krásný rozhled, sice viditelnost do dálky až zas taková nebyla, ale vše krásně popsáno, viděli jsme Bezděz, Housku a neviděli Prahu ani Ještěd.

Ve Mšeně se nabízí k super zážitku nádherné secesní koupaliště, bohužel ještě zavřené. Já teda plavky na kole vozím stále a byla bych do vody vlezla! "Ze dvou fontán před hlavní budovou památkově chráněných prvorepublikových lázní stéká na široké schodiště vedoucí do bazénu třpytivá chladná voda. Na plovárně ve Mšeně, s původními terasami, koupelnami a dokonce i cedulemi na zdech, se život zastavil v roce 1932." (citace z webu).

Cesta Kokořínským dolem je nádherná. A ještě jeden obrázek, který stojí za ukázku:

A ještě jednou se mi moc chtělo koupat, v Harasově. Krásná voda, pískovcové skály, slunce... jen jsem se trochu styděla před korzujícími lidmi, a neměla jsem ručník. Řekli jsme si, sem se za chvíli vrátíme autem, ale namísto koupání jsme zajeli do Mělníka. Nesměl chybět výhled na soutok Labe a Vltavy, a počítala jsem lavičky na ochozu nad vinicemi u zámku - dobrých pětadvacet. Jak je možné, že v naší nejkrásnější ulici v Liberci jsou lavičky jen dvě?

Druhý den, vlastně třetí, v neděli, jsme kola vyměnili za nohy. Začali jsme prohlídkou hradu Kokořín, opět s rozhlednou se stovkou schodů, pak po modré přes obec Kokořín až na rozcestí se žlutou, kolem jeskyň, lesem a kolem skalního hradu s Kostelíčkem (to je další jeskyně), kde jsme odbočili na zelenou a po ní až k hotelu a autu. Kostelíček je hrádek z konce 13. století a v době protireformace se zde ukrývali nekatolíci. Cestou jsme ještě překročili pole s obilím, a je s podivem, že všude místo hlíny jen samý písek... Hodinky mi naměřily 22 000 kroků. To stačilo. Výlet jsme završili pozdním obědem v Liberecké indické restauraci Sagarmatha.