NA KULTURU JEN S TESTEM

10.11.2021

Naštěstí do přírody vstoupit je bez testů možné kdykoli a bez omezení.

Psala jsem před týdnem, jak jsme cestovali po Českém ráji a v Podkrkonoší. ZDE

V Nové Pace, kde jsme byli kvůli dušičkám, jsme zůstali celý den. Když už jsme v tom městě, tak čas využijeme důkladně! A povedlo se. Dvě mouchy jednou ranou. Co dvě mouchy, myslím, že to byly aspoň čtyři.

Tak první moucha: Setkání s rodinou na hřbitově a pak společný čas na obědě. Bylo nás zase skoro dvacet. Někteří byli nemocní, ale přibývá mezi námi dětí, takže i přes nemocných neúčast byla účast hojná.

Moucha druhá: Procházka po Nové Pace. U rybníka, trošku v lese (pak jsme koukli na moje semišové kozačky a vrátili se raději zpět, neb tam bylo bláto).

Teď moucha třetí: A jak tak chodíme, kroky nás neomylně vedou k místu, kam můj muž jezdil po léta za babičkou na prázdniny. Babička byla správná "Jednoťačka". To neznamená, že pracovala v Jednotě, ale aktivně žila s církví Jednotou bratrskou a denně chodívala za nemocnými a starými lidmi, pomáhala, v srdci s neochvějnou vírou a pokorou, s vděčností za každý denní dar života. No a jak tak jdeme kolem domu, kde kdysi žila, na zápraží se objevila žena, jež s manželem v domě nyní bydlí... Pozvala nás dál, na kávu a koláč, a mile jsme popovídali, zavzpomínali, neb nejenom můj manžel, ale i já mám k Nové Pace jistý vztah (to by byl zase další příběh).

Čtvrtá pokořená moucha: Blízko Paky žije Kájův spolužák z gymplu. Pavel. Stačil jeden telefonát a dali jsme si sraz u Suchardova domu, vypili pivečko v hospůdce a já jen koukala, jak ti dva se znají a kolik mají společných vzpomínek - na první trampování, spolu s děvčaty.... a tak.

Pátá: (!) Už v Jičíně, kde jsme byli ubytovaní, jsme na Gůglu zjistili, že v Pace je večer koncert. A ne ledajaký. Hraje Podkrkonošský symfonický orchestr s tématem Předpověď počasí.

Testy (antigenní - covidové) máme kvůli hotelu v Jičíně, kde spíme (tehdy ještě testy platily tři dny), a tak není problém. Orchestry máme rádi. Párkrát za rok je to super slyšet šikovné muzikanty a ušlechtilou hudbu, a tak vstoupíme do sálu. A ejhle, hned vidíme kamarádku, její muž tam hraje na basklarinet, pak vidíme Terezku, houslistku, dceru kamaráda ze Saně, a bylo to fajn. Koncert začal (s rouškami přes obličej). Sedíme v druhé řadě, a jaké bylo moje překvapení, když vstoupila moderátorka koncertu - Alenka Zárybnická! No bodejť, téma je počasí, a tak není lepší uvádění skladeb než osobou znalou věci. Alenka je velká, na výšku, docela mě to překvapilo, hezky šišlá, tak jak si to pamatuju z televize, a je stále krásná a vtipná.

Pár autorů a skladeb z koncertu:

Salieri - Mořská bouře
Beethoven - Bouře
Rossini - Lení bouřka
Strauss ml. - Hromy a blesky
Blodek - Východ měsíce (osobní vzpomínka - zpívala jsem v mládí se svojí učitelkou čarodějnici z této opery)
... Náledí... ...Sníh... ...Jízda na saních... ...Rašení jara... ...Den je krásný...

Orchestr čítá více než osmdesát členů. To je pořádný počet na sál, kde nás nebyly ani dvě stovky!

A teď konec všeho - to už není další novopacká moucha, ale moucha jičínská: dojeli jsme do Jičína do hotelu, na večeři, a večer v restauraci se konal s živou hudbou. Takže po dobrém jídle jsme ještě zaploužili dva tance. Po loňském roce, kdy nebyly žádné covidové plesy, jsme měli pěkné zpestření. Ten walz nám už moc nešel, snadno se zapomíná... slow, slow, zášvih...