MUSÍM SI TO ZASLOUŽIT!

Tuto větu pronesl můj Kája, když jsme konečně dojeli do dnešního cíle.

Jako by bylo nutné si tu dovču zasloužit... Loni jsme cestou na dovolenou píchli (Pětadvacet minut), letos, považte, ještě v Liberci byl karambol s koly na autě. Vyjeli jsme celkem dle plánu po desáté hodině, a ještě jsem potřebovala na poštu. Je neděle, tak v OC Nisa je místo, kde lze poslat balíček. Jenže. Zatáčíme do podzemního parkoviště, a rána.... Ano, máme na střeše auta kola a v cestě u vjezdu je tyč. Už to víme, jak to dopadne, pokud se na výšku s autem někam nevejdete.

Naštěstí vše dopadlo dobře. Kola jsme sundali, Kája spravoval nosič, měl pohotově v ruce šoubovák, kleště, kladívko... Zadařilo se, nemusíme měnit plán.

V půl jedné odjíždíme směr Vysočina. Cestou stihneme oběd, třešně v aleji, ubytování je rychlé a super, jsme v novém penzionu, navíc prvními návštěvníky!! a je to tu moc pěkné. Pak nasedáme na kola, ta fungují, koupačka, moje první panini v životě, a večer procházka po městě i se zastávkou na pivo - víno.

Ještě nás navštívila babočka admirál a zaskočilo mne množství kavek. Nakonec přeletěl nad městem čáp, fotku nemám. Nestihla jsem vyfotit ani luňáka, ani káni a ani hejno hrdliček.