MÁŠ DOMA FOTEL?

Narazila jsem na toto slovo dnes, a ačkoli žiji v Sudetech již drahný čas, tak mi slovo znělo neznámě. (Německy Fauteuil). Dalo se ovšem z kontextu pochopit, možná ještě snadněji než dnes populární gaučink.

Mám doma křesílko. Hned dvě, a stojí pěkně na chodbě. Chodba je veliká, tak se tam obě krásně vejdou a nám se líbí. Kupodivu se i velice hodí - třeba když někdo zarytě nechce "jít dál", tak v křesílku na chodbě se vše vyřeší. Posedím, než se všechna vnoučata svléknou či obléknou, a někdy posedím s knihou, když v hlavní místnosti hraje nějaký pro mne nežádoucí film a nebo když potřebuji super světlo. Je zde totiž světlo sice umělé, ale krásné.

Máme samozřejmě sedačku (tedy tak samozřejmé to není, máme ji rok v novém bytě, předtím jsme sezení řešili jinak), stejně ale většinu času, pokud sedíme, oba trávíme v kancelářských křeslech u našich kompjůtrů. A to není ten fotel.

Zmínil se o něm profesor Pafko. A krásně shrnuje, jak cílit na dlouhověkost, případně zdravou dlouhověkost. Určitě ne sezením ve fotelu. Procházkami, jízdou na kole (on totiž i v lednu jezdí na kole do práce), denní pohybovou aktivitou. Pak jsou důležité dobré a pevné vztahy v rodině (i v té širší rodině), správné střídmé stravování, dobrá míra relaxace a k tomu denní těšení se na jakoukoli maličkost, která mne má ten den potkat. Může to být práce, večerní divadlo, setkání s kamarádkou, přehrabování se v hlíně na zahrádce nebo úklid skříně. K ještě to dlouhodobé těšení se na něco, třeba na cestu k moři v létě nebo na narození vnučky.

Takže návod na štěstí, zdraví a spokojenost máme, já bych přidala porci duchovního rozjímání, ale FOTELEM u televize s čipsy a lahváčem toho nedosáhneme.