KVĚTY VÉVODÍ

Na procházky chodíváme často, ale nějak o nich nepíšu... Často na nich ani nefotím, neb se opakuje: On, Ona, On, krajina a ON, krajina a Ona...

Dnes bylo vedro. Měla jsem na hlídání vnoučka na celé dopoledne a věděla jsem, že na dětské hřiště s ním nepůjdu. Sice jsem na tom zdravotně lépe než před měsícem a utíkající batole bych lépe dohonila i pobrala do náruče, ale popravdě mě to u skluzavek, prolézaček a na písku moc nebaví. A tak tedy, chci-li ven, tak na procházku a to hned ráno.

Vybrala jsem si Botanickou zahradu. Miluji ji, a postupně tam se mnou chodila všechna vnoučata. Samozřejmě děti nejvíc baví akvária, kajman, japonší kapři a papoušci, větší z nich ocenili i banánovník s banány, velké kaktusy a Viktorii královskou. Nejstarší zas četl všechny latinské názvy keřů na zahradě. S dnešním Vaškem jsem to odhadovala tak na ty rybičky. A trefila jsem se.

Mluvit ještě neumí, ale pohledem řekl, JÉÉÉ! Pirani, muréna, rejnoci a jiné barevné kousky jsou opravdu úchvatné. V ostatních pavilonech bylo příliš vedro, spící krokodýl ho nebavil, svačinu nechtěl, spíš jen ty knoflíky u výtahu byly zajímavé, a tak jsme se vrátili domů, oba spokojení.

A já jsem si nafotila záhon kosatců. Rozkvetlých v nepřeberných odstínech. Víte, v liberecké botanické je stále co pozorovat. Orchideje, pak kosatce, o něco později rozálium, lekníny už taky kvetou, úchvatné rododendrony a azalky - o těch ani nemluvím! Ty jsou vidět i za plotem!