KAM ZMIZELY POLOLODIČKY?

Byli jsme pozváni na svatbu. Ano, je to moc milé a přijdeme rádi!

Koupila jsem si nové šaty, však takováto příležitost k novému odění se nezahazuje! Ale vzápětí po šatech přišla otázka, a jaké boty? Šaty retro puntíkované modrobílé (tmavé), sako nejlépe žádné nebo černé, kabelku modrou mám, ale boty? Chtělo by to červenou! Základní červená barva, uzemněná až dole na nohách, to nebude vulgární a křiklavé, a k té modré se červená hodí báječně.

Můj plán byl jasný. Boty musí být červené, dostatečně ženské, tedy mít užší podpatek vysoký tak něco mezi pěti a osmi centimetry, potom musí mít uzavřenou špičku (v páskových botách není moc hezké nosit silonky, bez silonek musíte zas mít perfektně upravené nehty a navíc, já přeci  bez punčoch na svatbu nejdu). A protože v botách budu celý den, není ani ideální mít nové lodičky, znám své nožky, jak snadno na nich vyskočí puchýře.

Takže jsem vyrazila nakupovat. Prošla jsem všechna obuvnictví ve městě a byla zklamaná. Ne, červené pololodičky jsem nenašla, jen asi dvoje na dvanácticentimetrových jehlách a jedny další, které jsou na titulní fotce. Ty jsou sice pěkné, měkké, kožené, ale nemají ten správný podpatek. Koupila jsem je "pro jistotu" a taky, že jsou fakt pohodlné a v létě je unosím, ani špice vepředu mi v pohodlí nepřekáží. V obuvnictví u nás se cosi proměnilo. Jeden regál s elegantními botami (i tam byl problém - dělím jej na dvě cesty. Buďto hezké a strááášně vysoké botky nebo ty nehezké a víceméně placaté). Další regál byl s balerínkami, všemi na jedno brdo, a zbytek obchodu, tedy většinová prodejní plocha, je zanešená teniskami, polokeckami, botaskami.

Musila jsem na internet. Tam jsem našla červené pololodičky, hezké, ale... buďto dodání někde z ciziny za dlouhou dobu, nebo již prodané, další zas nebyly v mé velikosti, anebo pro mne příliš drahé. Čtyřka a tři nuly za boty jako by bylo úplně normální.

Nu což, mám ještě červené lodičky od Vietnamců za třista:

Lakovky ze syntetiky. Šla jsem v nich v týdnu před svatbou asi třikrát ven, a s podivem - netlačily, neudělaly mi puchýře, jsou pohodlné. V souboji s ostatními botami pro svatbu vyhrály. Barvou, jistě, i pohodlím. Vydržela jsem v nich na svatbě bez jediné újmy na zdrraví celý den, i jsem chvíli tančila...

POLOLODIČKY

Lodičky s volnou patou. Ideální volba na jaře a na podzim, když ještě není plné léto a když nechcete mít formální obuv. Jako Chytrá horákyně. Miluju takovéto boty. Mám jich doma mnoho různých párů. V lodičkách totiž tlačí achilovka, v páskových botách často není dobře držený nárt, zvláště u žen, které mají vbočené palce - pro nás ženy je to typická vada, pásek je někde mimo a "kloubek" se vystrkuje z bot do strany. Pololodičky vám nohu krásně drží. A užší podpatek navíc podpoří sexy tvar nožky...

Zadala jsem do vyhledávače "pololodičky". Pod tímto termínem se načetly lodičky, pak všelijaké další boty, páskové letní dámské... ale pololodičky ne. A když jsem na nějaké narazila a pak pololodičky rozklikla,  stál u nich nápis "sandále". Sodoma Gomora! Copak toto jsou sandále?

Ty vypadají jinak, třeba takto:

A to je konec mého rozjímání o botách, potažmo o češtině. Google pololodičky nezná, ale to nevadí. Já je budu nosit dál.

PS: Dívala jsem se, co nosí moje oblíbená Hilda. Mám asi jednostotřicet Hildiných obrázků. Obuv má na tří z nich. Brusle, ploutve a piškoty. Jinak je vždy bosá...