JAK TO BYLO S PTÁKY V NĚMECKU

Na našem pětidenním výletě v Německu u řeky Tauber bylo co sledovat. Tedy, bylo by, kdybych dostala čas. Ale uznejte, když jedete na kole a doháníte peloton před sebou, není moc času. Dívat se a natož ještě fotit. Takže mi zbylo k psaní málo.

Nejprve tedy pěvci. To bylo podobné jako u nás doma, kosi, sýkory, vrabci, holubi a straky, pak jsem viděla (asi) skřivany, rehky, vlaštovky a jiřičky, slyšela jsem a neviděla milion budníčků větších. Na řadu přichází dravci, takže musím zmínit hojně zastoupeného luňáka červeného, k tomu jednoho luňáka hnědého, posléze zapisuji káně, poštolky, jestřába, pak možná krahujce, ale to fakt nevím. Krom těchto nádherných ptáků se ještě hojně vyskytoval, zvlášť ve městech,  čáp bílý (i s čápaty) a volavky (nevím jaké, asi popelavé. Stříbřité to nebyly, bílé taky ne). 

A pak jdou na řadu vrubozobí. 
Poprvé jsem konečně viděla husici nilskou, a to nesčetněkrát, až jsem si myslela, že nejedu na kole podél Mainu, ale podle Nilu. Husici nilskou haněnou pro její invazivní vnik do naší země, pro její agresivitu. Nicméně je krásná. 

Voda je pohyblivá, a tak se snadno nové druhy ptactva (kachen, hus) snadno dostávají na nová území. Husice nilská je agresivní a tak ji mnozí ornitologové haní. Ale v podstatě i všemi milovaná labuť velká taky před časem bývala invazivním druhem a přijali jsme ji za svou....  

V blízkosti měst se ještě objevuje další husa  - berneška velká.

Pochází ze severní Ameriky a přivezli ji sem chovatelé pro okrasu. Je to husa přizpůsobivá a je docela agresivním a obtížným škůdcem městských parků kvůli své útočnosti. Dál zůstává ovšem chovaná jako okrasný pták pro svou úhlednost. 

A pak ještě samozřejmé všudy přítomné březňačky u vod nechybí. Focením kachen divokých jsem se nikterak nezdržovala.