Příběh jednoho kolene

Psal se rok 2018, a při lyžovačce v Alpách se to stalo. Spadla jsem (jako už mnohokrát předtím), ovšem s následkem brutálně poškozeného kolena. Dva přetržené vazy. To už opravdu neošulíte...

Mám zde zápisky z oné doby, kopíruji:

27.6.2018 Čemu se učím s berlemi

Vyberte si. Berla bez berly, nebo berle bez berle. Vybírám si to druhé, poněvadž to první náleží jen Mrazíkovi. Nicméně jsme se o správném tvaru slova doma dohadovali, a výsledek je ten, že mám novou přezdívku Berla. Manžel mě popohání slovy: "Tak pojď, Berlo..." a já se ploužím s berlemi pomalu k autu a soukám se tam jak slon, který stále nemá dost místa na nohy.

Dnes povyprávím, proč berle opravdu nemám ráda.

• Strašně vás bolí ruce. Nejprve paže, pak i předloktí, a nakonec neudržíte ani hřeben v rukou, jak vás bolí dlaně. Tak po dvou týdnech si začnete zvykat na skákání o jedné noze a s berlemi to jde poměrně snadno, hlavně pokud skáčete přes silnici (podotýkám, že vždy po přechodu).
• Kamkoli berle odložíte, všude překáží. U stolu s jídlem se vám naklání až do talíře, v koupelně vždycky aspoň jedna berle spadne na zem, u stolu s počítačem se nemůžete pohnout na svém kolečkovém křesle, protože berle leží v cestě. Po dvou měsících je pomalu začínáte na kratší vzdálenosti odhazovat, a pak je zas zaručeně hledáte a voláte někoho, kdo vám berle podá. Protože večer bez berlí už bolestí neujdete ani krok.
• Pořád jsou špatně vysoké. Doma chodíte po bytě bosky, tak to jde, pak vezmete pantofle, a nastavíte si je o jednu dírku výš, a pak vás vidí rehabilitační sestra a zas vám je dá níž.
• Nemůžete do schodů.
  Jo, to je na dlouhé vyprávění. Při cestě domů z rakouského penzionu s ortézou od kotníku po zadeček , bydlíc v prvním poschodí.... nechtějte mě vidět. Prostě musíte na zem, vysunout se nahoru (sesunout se dolů), a pak hledáte kladku, jak se postavit. Doma máme jen dva schůdky u branky, ale i tak, zkuste si skočit nahoru po jedné noze a druhou přitom nepokrčit....
  Ložnici máme v prvním patře. Navštívila jsem ji až po třech měsících. Vypadalo to tam lépe, než jsem čekala. A postel je mnohem lepší než ten vynucený gauč v obýváku, který se vám po nějaké době nutně jeví jako vězení.
• Když prší, zmoknete. Tedy, já nikam v dešti nechodím, jen jednou se stalo, že jsem totálně zmokla při příchodu domů od autobusu. Nezrychlíte a nezrychlíte. A i kdyby deštník byl v tašce, stejně je na nic, nemáte-li černocha v patách.
• Potkáte-li na ulici malé dítě, určitě o vaši berli zakopne.
• Na mokrém podkladě berle děsně kloužou. A to i v koupelně.
• Tři měsíce se myjete pouze v sedě na židli u umyvadla. Nakonec z toho vznikne krásný ranní a večerní rituál. V sedě se sice špatně plive pasta na zuby do umyvadla, ale ostatní jde dobře. I vlasy nad vanou zvládnete umýt. A první sprchování - to vám vžene až slzy radosti do očí!
• Na toaletu se nevejdete, není kam strčit nataženou nohu.
• Musíte zrušit kosmetičku, kadeřnici, pedikérku i zubní hygienistku. Prostě tam nedojdete pro vzdálenost nebo - hlavně - kvůli schodům.
• Nenavštívíte svoje děti. Všechny mají bydlení se schodišti, od jednoho patra až do pěti pater.
• Utratíte spoustu peněz za taxíka. Zpočátku to jde jedině autem vlastním, pak tedy ten taxík, a v poslední řadě MHD. To ovšem musíte mít berlování hodně zmáklé! Já až po čtvrt roce !
• První kamarádka, co vás na ulici potká, prohlásí: "Ty teda vypadáš!" A to jsem měla krásné šatky se sáčkem.
• Šedivé vlasy rostou a rostou, jako by nechápaly, že není čas na barvení, a vy nevíte, jak tomu odpomoci.
• Začnou růst chlupy i tam, kde doposud nerostly - tedy na poraněném koleni. Tak je odstraňuji před každou návštěvou rehabilitace, a pak mi dojde, že trvale holím jen jedno koleno.
• Neostříháte si nehty na noze. Po pár týdnech ovšem pružnost páteře je tak vylepšená, že ostříháte!
• Když zazvoní pošťák s balíkem, odjede dřív, než se dobelháte ke dveřím.
• Neotevřete si sami dveře, ve kterých je těžké brano. Tedy pro mne to znamená dveře k lékaři a dveře na rehabilitaci. Taktéž dveře do práce byly nepřekonatelné, když jsem se odhodlala, že to zkusím tam jít na pár hodin týdně. Kdybych neměla manžela s sebou, stojím ještě teď vražená mezi panty.
• Nedostanete se do obchodu. Po čtyřech měsících jsem zjistila, že některé obchody v OD zanikly, a ztratíte pojem, kde najdete svůj oblíbený krámek s prádlem. V Kauflandu jsem ještě nebyla a ani se tam nechystám. Můžete ovšem použít Rohlík.cz (když vám neujede)
• Všechny zásilky s hedvábím, které maluji a prodávám, nezvládnete odeslat. Nejprve hedvábí manžel hledá v krabici, a pak ještě chodí na poštu.
• Nesednete si pořádně ke klavíru.
• Nevyžehlíte, neumyjete podlahu, nevyluxujete a ani neutřete prach. Neuvaříte oběd.
• Nezasadíte muškáty.
• Nechte si zajít chuť na kávu. Neuvaříte si ji. A když už uvaříte, nějak opřená o linku, tak nevíte, jak si ten hrneček donesete ke svému gauči.
• Máte problémy s vodou. Několikrát denně voláte na manžela: "Prosím ještě sklenici s vodou na stůl", a když zrovna není doma a voda dojde, pro každý doušek to znamená hledat berle pod gaučem a trmácet se do kuchyně, tam si loknout, dotrmácet se zpět a za hodinu zas.
• Některé filmy vidíte dvakrát. Nemáme televizi, takže si pouštím filmy, nejčastěji Harlekýny, na počítači. Malé obrázky, daleko, a když film skončí, už není dost sil a vůle vstávat a hledat myš na zastavení filmu, a tak odměnou je film dokolečka. Titulky nepřečtete, hledejte filmy jen s dobrým dabingem.
• Nevydržíte sedět u stolu. Takže děláte jen ty nejnutnější pracovní věci na svém počítači. Navíc pod každým stolem musí stát nějaká stolička na podložení nemocné nohy. Tady se berle vyplatí, můžete si stoličku holí posunovat jak potřebujete.
• Nenasunete se do boty (jedné) ve stoje. To je ještě horší než skákat na schod. Musíte pokorně usednout.
• S těžkostí si oblíknete části oděvů nutné pro spodní polovinu těla. Sice si k tomu sednete na židli, ale stejně navlíknout si levou ponožku - to nejde. Aspoň prvních šest týdnů.
• Jen koukáte, jak vám plevelem zarůstá zahrádka.
• Zapomenete mluvit anglicky, protože k vašemu učiteli angličtiny jednoduše nedojdete.
• Nevyděláte ani korunu a pojišťovna vám nic nezaplatí.

A teď povyprávím výhody berlí. Třeba jich bude více než nevýhod?

• Vypracujete si úžasné bicepsy a trochu i tricepsy. Zato kvadriceps jde kamsi do věčných lovišť a nechce se mu zpět ani po čtvrt roce.
• Nesporná výhoda berlí (stačí jedna berle) je, že si rozsvítíte vleže na posteli, aniž byste museli vstávat. Stačí natáhnout hůl a bouchnout do vypínače.
• Nemusíte do práce.
• Nevaříte, neuklízíte. Na vaření tu je naše restaurace a na úklid jsem si objednala paní Hanku.
• Přijímáte návštěvy bez předešlých příprav, jako je odnášení přebytečných věcí z obýváku, mytí nádobí v kuchyni, kontroly toalety a chystání občerstvení. To naopak dělá návštěva za vás.
• Můžete se sem tam politovat.
• Necháte se obskakovat (tak s mírou - jsem si vědomá toho, že nesmím své nemohoucnosti zneužívat nebo být protivná).
• Nemusíte spěchat.
• Naučíte se trpělivosti.
• Vyzkoušíte si, jak už umíte být za všech okolností veselí a vděční.
• Shlédnete hodně filmů.
• Přečtete časopisy a knížky, které byste jinak nečetli.
• Nakonec upletete šest svetrů (to si nevymýšlím, ale další se mi už plést nechce).
• Naučíte se hry na mobilu. Několik jich vyzkoušíte, poté si některé oblíbíte - já mám dvě hry favoritky, a to 2048 (asi 4x jsem u ní zahlédla "You win"), a pak Toon Blast - nyní jsem v 728. levelu.
• Dostanete peníze na taxík. Vždy jezdím mercedesem, abych se tam i s berlemi vešla.
• Když už konečně jdete sami po ulici, lidé vás obchází, pustí do dveří a dají vám potřebný čas k nástupu do autobusu. Většinou.
• Máte důvod si něco nového koupit. Uskutečnění nákupu není snadné, ale zato snadno přesvědčíte manžela, že nemůžete chodit k doktorovi na podpadcích, a tak vás doveze až k obchodu, pomůže vybrat baleríny a zaplatí je. A po měsíci je už horké léto, tak zas s vámi zajede do obchodu, pomůže vybrat sandály (tyto byly červené), a zaplatí je.
• Máte narozeniny. A s podivem dostanu dvoje šaty místo jedněch, co kdyby se s jedněmi manžel netrefil na mou postavu. Má můj obdiv, trefil se s oběma.
• Snažíte se málo jíst, protože jste si vědomi móóóc dobře, že chuť k jídlu berlema nemizí, ale že tloustnutí je nasnadě. Takže si doplníte věčnou motivaci k hubnutí. (Ale nehubnete).
• Víc než kdykoli předtím vidíte manželovi záda. Což nemusí být nutně zařazeno v kapitolce o výhodách berlí, ale zde to uvádím jako možnost si manžela prohlížet i z pro mě neobvyklé strany.
• Teď to vážnější. Naučíte se soucítit se stejně postiženými lidmi.
• Máte to jako ochutnávku na stáří (vyjádření mého miláčka).
• Po prvních týdnech, kdy nejde nic, ani spát, začnete mít spoustu času, je vám lépe a jste moc rádi, že se nenudíte, protože je toho tolik, co jste chtěli ještě nedávno stihnout a nestihli! Do toho!
• Přemýšlíte, modlíte se, meditujete.
• Užíváte si zájmu příbuzných a kamarádů, jejich starosti o vaše zdraví. Začnete si myslet, že se o vás budou starat pořád.
• První čas v zaměstnání je úžo!
• Po třech měsících to zkusíte - a zjistíte, že pořád umíte zpívat!!

14.7.2018 Co je to artroskopie

Pokud si myslíte, že po ASK l. kolene budete běhat jak čamrda (prosím do komentářů poznámky, kdo víte, co čamrda je), tak jste na omylu. Možná někdo běhá, dokonce v den výkonu v nemocnici někteří muži se stejnou či podobnou diagnózou tráví odpoledne a večer v družném hovoru na chodbě u televize, zatímco já ležím a leduji koleno. Jsem ráda, že nic a nikam nemusím.

Druhý den poskakujete o berlích k autu a domů, s velkou výhodou oproti čase po úraze, protože nyní můžete koleno krčit. Po pěti dnech na kontrole lékař zkonstatuje, že se můžete na nohu stavět. Jaká úleva, odhazuji tedy berle. Ale ouha, asi jsem to přehnala, a zas pokorně uléhám na svůj obývákový gauč a nechám se obsluhovat. Cvičím na motorové dlaze, to jde dobře. Noha moc nebolí, ovšem svaly jsou ztuhlé a ochablé, takže každý krok navíc vám přinese večerní bolest navíc.

Pak už mám venku stehy. Stále oteklé koleno masírujete, laskáte.... a věříte lékaři, když na otázku, zda si někdy ještě sednete na paty, odpoví, že jistě. Bílý plášť je velká autorita, a tak si na paty jistě jednou sednu! Po čtyřech zase vylézám do patra do ložnice, protože vězeňský gauč už fakt nemusím.

Stále tu zůstává otázka, zda budu schopná žít bez plastiky LCA (rozuměj předního zkříženého vazu). Raději tedy zamlouváme termín na únor na operaci, zrušit ji můžeme kdykoli... Tím mi je ubrána naděje, že mi zůstane krása, vždyť dvě malé jizvičky na koleni jsou jak nic, ale jedna velká přes celé koleno, to nechci ani pomyslet.

Každé ráno, kdy jsem ještě při síle, chodíme s manželem kolečko kolem domu, cca 1,2 km. Jednou jsme dokonce zajeli do Bohdánkova obhlédnout kruhy v obilí od UFA. Dopoledne mám i sílu utřít v kuchyni podlahu a pověsit vyprané prádlo, jednou jsem ležela na lehátku na slunci bez ledu na koleni, a dnes (po 4 a půl měsících) jsem po ránu vleže jen tak mimochodem pokrčila OBĚ nohy - a šlo to!!!

Ještě jedna poznámka. Minule jsem zmiňovala, jak se po úraze noha zbláznila a začaly mi růst černé chlupy na koleně. Tedy jen na tom jednom. Po ASK jako když utne, kolínko je zase hladké. Doktor se smál, že bude ženám provádět depilaci artroskopií :) !!

Jiná vtipná myšlenka mne už nenapadá. Jen že mi chutná (takže tloustnu), už mě nic nebaví (takže více sleduji nenáročné filmy), víc se nudím (takže očekávám, kdy mne někdo pozve na mojito do kavárny).

A závěr - přes to všechno nálada je stále dobrá!!!

27.7.2018 Jak se naučit chodit

Dnes je to právě čtyři týdny, kdy jsem ležela na nemocničním lůžku po artroskopii kolene. S nadějí, že to půjde...

A nikoho nezklamu, jde to !

I když jinak, než bych si přála.

Vrátím se o něco zpět. Jsme v rubrice "ZDRAVÍ", která se dle očekávání týká nemoci. O zdraví se obvykle nepíše. Píše se o nemocech, o léčbě, nápravě, vylepšování... a když jste zdraví, tak už nic. To je normální. Ale v našem světě už nic není normální, a tak každý by si mohl najít nějakou tu nemoc. Já mám kolínko.

Na konci února to byl pád na lyžích. Stalo se vše, co se s kolenem mohlo stát. Dva přetržené vazy, dva poraněné menisky. Kostní edém, Kyklopův syndrom.

Takto vypadala moje nožka:

A tady někde v těchto horách pod kopcem se to stalo:

8 týdnů ortéza ( a berle - viz kapitolka z června), 8 týdnů ležení v obýváku jen na zádech, protože na boku to prostě bolí, pak pokus o chůzi s pomalým našlapováním na zraněnou nohu, pak pokus o zahození berlí a s kulháním... pak pokus o vyšlápnutí několika schodů, až nakonec na začátku června zvládnete vyšplhat do postele, která je v prvním patře. A pak termín na malý operační výkon, protože tam v koleni fakt je něco, co překáží...

Operace dopadla dobře. Takto to po ní vypadá. Opuchlá a fialová.

Koleno propnu, píchá v něm jen někdy, a bolí spíš svalstvo kolem. Dnes pořádně bolí i druhé koleno, následek přetěžování zdravé nohy. Berle stojí v koutě a dělám, že neexistují. Do obchodu nechodím, na návštěvy nechodím, do práce taky ne, ale mohu doma uklidit, a CVIČÍM. Respektive učím se chodit. Propínám nohu, zanožuji nohu, stojím na jedné noze, vleže, v sedě, ve stoje... pořád stejná písnička. Dnes k tomu přibyly schody. Copak o to, už se dostanu, kam potřebuji, schody nahoru, když máte vedle sebe zábradlí, jsou hračka. Dolů chodím nemocnou nohou napřed. A ejhle, mám nový úkol - sestoupit ze schodů zdravou nohou napřed. A to nejde. Dávám si cíl - do úterka to zvládnu! Aspoň nízký obrubník!

Jsem aktivní. Zkusila jsem s manželem jít do vody v přírodním lomu, docela to šlo, a pak do městského bazénu, a to taky šlo. Takže jsem si vyzvedla bazénovou permici, která od února ležela v úschovně, a budu chodit do vířivky a plavat kraulové nohy. Prsové nohy mohu prý až tak za měsíc. A kromě toho jsem vyzkoušela s povolením od fyzioterapeutky jezdit doma na orbitreku. Dala jsem tři minuty bez zátěže, celkem 530m, a s výkřiky a vzdychy, však jsem celá zchátralá a bolavá....

Ale co. Kafe si uvařím a ke stolu odnesu, nemusím se už umývat žínkou sedíc na židli u umyvadla, plevel na zahrádce v letošním suchém létě stejně neroste, a taxíky stále jezdí, takže třeba na návštěvu k rodičům se nějak dostanu. Nestěžuju si, NÁLADA STÁLE DOBRÁ!

24.8.2018 Jak se u nás narodil rotoped

Miminko rotopedí k nám přišlo přesně na výročí okupace. 21.8.2018.

Totiž při každé návštěvě rehabilitace se mě ptají: "Jezdíte na kole?" A já vždy popravdě odvětím, že ne. Vždyť bych na kolo nevylezla a hlavně bych se poté bála seskočit, natož řešit nějaké náhlé nepředvídatelné situace, jako je díra v asfaltu, kočka v cestě nebo lupnutí v koleni. Ale šlapat - to můžu. A usoudili jsme při rodinné poradě, že bych tedy měla trénovat, denně, po chvilkách, a šlapat do pedálů.

Mám doma orbitrek, eliptický trenažér. Jmenuje se úplně obyčejně "Kettler". Ale ten stojí a čeká, až budu zase v plné síle moci zatížit svoje nožky. Teď pro mne není vhodný tento druh pohybu.

Rotoped je opravdu miminko. S láskou jsme ho vybalili z krabice, obnažili jeho jednotlivé údy a sestavili. Jen jedna podložka nám zbyla, doufám, že kvůli tomu neonemocní.

Už ujel pár metrů, možná kilometrů. Cvičím ho zlehka, aby se nepolekal. 5 minut, sedm minut, dneska deset minut, zátěž ještě žádnou, dvakrát třikrát denně.
No a až dospěje, předpokládám, že mu k tomu postačí tak půl roku, rok (on totiž roste ne po dnech, ale po hodinách), tak poputuje někam do světa...

Ketlík zatím jen tak stojí, nechá se mnou opečovávat, aby nebyl zaprášen, a ví, že jsme stále věrní kamarádi. Nevadí mu, že má prázdniny. Jeho čas zase přijde.

16.6. 2019 Aby v tom byl pořádek

Aby v tom byl pořádek a abych nezapomněla.

Víte, to se stává. Když je člověku ouvej, tak si bolístku fouká, ať je to na kolínku nebo v srdíčku. Pak pochopí, že s tím něco musí dělat... a třeba něco udělá... a bolístka pomine.

Ne že bych chtěla na to mé bolavé období stále myslet, domnívám se, že minulost patří minulosti... Ale chci si pěkně uvědomit, co všechno se zlepšilo k lepšímu či úplně k dobrému. Pro dobrý pocit, že má smysl se snažit, pro dobrý pocit, že vděčnost Pánu Bohu je zcela na místě, a taky pro dobrý pocit, který vychází z naděje, že se nic nemá vzdávat a nemá to smysl žít v odporu.

Zkusím to všechno vypsat:
(Před rokem a pár měsíci jsem si přivodila úraz na lyžích, při němž se mi přetrhly v koleni dva vazy, poranily menisky, podstoupila jsem operaci kolene, byť "banální" artrošku. Přední zkřížený vaz nemám, a pokud se nestane zázrak, mít nebudu, plastiku jsem odmítla).

• nechodila jsem, chodím!
• nevlezla jsem do vany, bez obtíží se sprchuji!
• neuvařila jsem si kafe, uvařím, vypiji a umyji nádobí!
• nespala jsem tři měsíce v ložnici (schody), spím tam (a stále s tím jedním milovaným)
• nespala jsem jinak než na zádech, spím jakkoli!
• neumyla jsem podlahu, umývám v kleče na kolenou i pod stolem!
• nešlo to v lodičkách, chodím na podpadcích!
• nechodila jsem do práce, chodím! Dokonce i zpívám na podiu!
• nechodila jsem ke kadeřnici, na kosmetiku a na pedikůru, a chodím!
• neoblíkla jsem si pomožku, oblíknu cokoli sama, hlavně nové šaty!
• nenavštívila jsem rodiče, vyjdu k nim na kopec skoro bez problémů!
• nehrála jsem si s vnoučaty, už s nimi i cvičím na podlaze!
• neudělala jsem dřep, a stále ho neudělám!
• nešlo to po schodech, a zvládám je doma a cvičím na stepperu!
• nejezdila jsem na kole, a jezdím! (Koupil mi můj milý elektrokolo, jinak by to nešlo)
• neřídila jsem auto, řídím!
• neskočila jsem z 30cm výšky, a stále neskočím!
• neudělala jsem krok bez bolesti (ani s berlemi), a chodím bez bolesti, skoro!
• necvičila jsem jógu, cvičím jógu!
• netančila jsem, tancuju!
• nevylezla jsem na židli, vylezu i slezu!
• neplavala jsem, plavu! 1500m 3x týdně!

Ještě musím dotáhnout běh, tam zatím dělám jen přískoky, takové ty krok-sun-krok, (co kdyby mě někdo honil, to nedám....), a pak dřep a sed na patách. Nejde to a bolí. A ještě bych chtěla umět skočit dolů, aspoň kousek, a skákat po levé noze. Ale to už je maličkost...

Rok po operaci, rok výživné rehabilitace (vypadá to u nás v obýváku jak v tělocvičně - rotoped, bosu, činky a stepper), pevná vůle chodit ven - koleno je trochu větší, čtyřhlavý stehenní sval zas trochu menší, 3kg navíc, ale jsem mnohem bohatší. Tolik vděčnosti za zdraví mi až slzy vhání do očí, nějaká ta pokora navíc se taky hodí, a vůbec, ty nejniternější proměny si nechám jen pro sebe.

8.9.2020 Aby v tom byl pořádek podruhé

Mám dnes nový blog a novou inspiraci znovu zaznamenat své pokroky.

Dělám vše jako ostatní lidé, jen neběhám, neudělám dřepy, nekleknu na paty. To znamená, kdyby mi chtěl někdo ublížit, tak mu neuteču. Ale nosím podpadky, popobíhám za autobusem, pravidelně chodím na jógu a dvakrát až třikrát týdně chodím plavat kilák do bazénu. Zdokonalila jsem se v plaveckém stylu prsa i kraul, teď trénuji prsovou otáčku (docela jde) a cvičím kotouly "za jízdy" - cílem je i kraulová otáčka. Koupila jsem si na to nové brýle a jsem na sebe obrovsky pyšná.

Občas se stane, že koleno zabolí. Třeba v noci, ale zvláště po nějakém cvičení, když pak přijdou nečekané schody. Ale s tím se dá žít.

Před asi dvěma třemi týdny jsem zaznamenala další zlom. Kvůli mírné nadváze, která mne trápí od doby ulehnutí na lůžko (a to jsem už, podotýkám, z něj dávno vstala, a přesto mne OTP nechce opustit), jsem ke svým plaveckým, jógovým a chodícím aktivitám zařadila další. Hubnutí s Dančou. Zaplatila jsem si cvičební videa před dvěma měsíci a začala. Ouha. Každé cvičení začíná rozcvičkou - poskoky. To já absolutně nedávám! Tak nahrazuji poskakování a twistování vysokými kroky na místě, pak zas naskakuji raději na rotoped a šlapu, nakonec jsem využila svou poslední cvičební pomůcku z dob rehabilitace po artroskopii - BOSU. Jaký zázrak. Držíc se za zábradlí u schodiště nějak na bosu poskakuji. Pomaleji, něžněji, pouze na špičkách... Došlap je měkký, takže kotníky nebolí, koleno to udrží. Trochu zrychluji. A po šesti týdnech - poskakuji na zemi. Venku manželovi ukazuji, že UBĚHNU cca 50 až 100 metrů. Co se to stalo? Zázrak! A k tomu začal dorůstat můj chorý levý kvadriceps do stejné velikosti jak ten zdravý pravý. Nezhubla jsem, ale skáču panáka!
Díky, díky, díky!!

Vytvořeno službou WebnodeVytvořte si webové stránky zdarma!