CO NÁM BYDLÍ ZA OKNEM

Celou zimu tady přespávali. Jak se blížilo jaro, bylo ticho, no a pojednou vrabčáci lítali sem a tam s větvičkami v zobáčcích. Brzy měli hotovo a já jsem začala počítat, kdy tu začnou pípat mladí. A pořád nic. Mezitím přilétli rehkové a dokonce rorýsi z Afriky, poslední navrátilci. Denně poslouchám pípání za oknem, ale oba dva, párek vrabčáků, si klidně poletují venku. Pak vše nějak utichlo, po dvou týdnech to najednou začalo rámusit, a bylo poznat, že je napilno. Dva tři dny lítali vrabci jak diví sem a tam a další den už to vykouklo ven z budky. Malý zobáček... Teda, malý ptáček s velkým zobáčkem. A další den druhý zobáček. Nevím, kolik mláďátek je uvnitř, ale mám naději, že se všichni nějak uživí, časem mladí budou poskakovat po parapetu a pak odlétnou...

Na titulní fotce pozorné oko uvidí vykukujícího vrabečka z budky.

Mám od loňského roku na smrku na druhé straně zahrady budku, takovou dřevocementovou (velmi populární, ze Zelené domácnosti), a letos v ní bydlí modřinky. Jsou mnohem opatrnější než vrabci a nedaří se je vyfotit... ale nejspíš taky krmí mladé, lítají sem a tam jak o život, dělají nám radost.