CHVILINKA PŘED ADVENTEM

Nedávno jsem tu psala o rituálech. ZDE. A jak se blíží vánoce, rituálů u nás doma přibývá.

Znáte knihu Věčně zpívají lesy? Tak tu já čtu téměř každou zimu. Je o Norsku, hlubokých lesích, zimě, sněhu, medvědech, o nesvárech mezi lidmi v kraji a v horách, a samozřejmě o vztazích v rodině, štěstí v neštěstí, o statečnosti, lásce a podobně.
Krásná Adelheide z města se vdá do horské vesnice a první rok jen sleduje měsíční vánoční přípravy ve svém statku. Vše se dělá v pravou chvíli a nic se nesmí zapomenout, aby dobře vykvasilo pivo, povedly se svíce, vyudilo maso, celý úklid všeho.... Adelheide zapisuje. Pro budoucí časy...

Od září nakupuji dárky pro rodinu. V listopadu nakupování vrcholí, vše shromažďuji na jednom místě, a pak přijde ta chvíle, kdy se dárky a dárečky nanesou do obýváku a já začnu balit. Mám to moc ráda. Balím, balím, popisuji, zapisuji na papír, abych nezapomněla, co už je zabalené, a zjišťuji, co ještě musím dokoupit.

Nejsnadněji a nejrychleji nakupuji pro vnoučata a svoje děti, pak pro ostatní ženy v rodině, a naposledy pro muže. Letos mi to docela vychází. První dárek jsme už odeslali před deseti dny do Ameriky. A i když musím ještě další dárky dokupovat, mám v hlavě náměty, co to bude, něco už je na cestě do Zásilkovny.

U balení musí být dobrá nálada, samozřejmě.

Vše (téměř) bude do neděle zabaleno. Takhle to vypadá ve skříni, kam balíčky postupně odkládám.

Takto o něco později:

Před nedělí, kdy nastane 1. Advent, vytvoříme se ženami doma adventní věnce, a o první adventní neděli zapálíme první svíčku. Pak už bude čas začít s cukrovím, a pak s úklidem... a pak už přijdou svátky. Moc se těšíme. Doufám, že nám to covid moc nepokazí.

Zvoneček je první vánoční výzdoba - dárek od mé milé snachy, s kterou třeba pleteme deku nebo háčkujeme chobotničky, košíčky.