100 KILOMETRŮ

Zdolala jsem pomyslnou vzdálenost přibližně z domova až do Prahy. A to ne autem, autobusem, na kole, pěšky, ale - plaváním.

Od letošního ledna ke dni 15.10.2023 mám za sebou uplaváno celkem 100 000m.

A to je důvod k radosti. Před pár lety porouchané koleno, kvůli němuž jsem se začala učit plavat jinak, kraulem, neb koleno mi nedovolovalo "prsové nohy". Loni zase zlomená paže, ale dala jsem se do kupy, rozcvičila, absolvovala kurz totálního plavání, pak kurz u moře a plavání na širém moři... a začaly delší vzdálenosti, vylepšování stylu. PLavu cca 1km za půl hodiny, od srpna to vkládám po dvou kilometrech. Po hodině plavání obvykle mám nutkání kamsi odběhnout, a tak končím!

Musím přiznat, že plavu ráda, docela dobře, ale pomalu. Když zrychlím, přestává mi stačit vzduch. Stejně jako při chůzi. Po rovině je to OK, do kopce a na schodech zastavuji a odpočívám. Ale nevzdávám se, bojuji s postcovidem. Při kraulu se po cca dvou stech metrech začínám stabilizovat na nádechy při každém třetím záběru, a v posledním měsíci zkouším dýchat aspoň chvíli, třeba 50m, na každý čtvrtý záběr, a světe div se, ono to nějak jde. Když si vzpomenu, jak jsem se při prvním plavání po covidu v bazénu skoro utopila, neb jsem nebyla schopná udýchat tři tempa zpět ke schůdkům.... Mám radost!

Takže na konci roku budu editovat celkový počet km, a příští rok netuším, co se stane, neb nám na pár let bazén zbourají. Věřím, že pak zas "naskočím", protože jsem konečně našla sport, který mě baví. A na první fotce je zasloužený odpočinek po výkonu a šáňo s manželem bouchneme jindy, ale ťukneme si na naše zdraví!