Zde jsou nejnovější příspěvky

Nastupujeme do autobusu o půlnoci v Praze a vedoucí zájezdu se ptá: "Máš kolo?" "No, jasně...", nechápu. "Když v zimě jezdíš na lyže bez lyží, tak se jen ujišťuju, že nejedeš bez kola?", vysvětluje Ivan a brzy na to vypuká odjezd do Chorvatska.

Mohl by to být třeba pěkný začátek nějaké písničky, ne? Ale bylo to jinak. Tato věta byla před lety použita jako nadpis článku v jednom časopise o mé rodině. Mimo jiné v textu zaznělo, že když si doma nezpívám, něco je špatně.

Tuto otázku položila maminka. Nejprve sestře, pak mně.
Na vysvětlenou, již pět let nenavštívila žádný obchod a poslední dobou i hůř vidí a slyší, takže ani zprávy z televize nejsou dostatečné. Pořád ji ovšem dění kolem zajímá. A ještě musím dodat, že se maminka vždycky oblékala hezky a vkusně. A žensky.

Nevím, jak to bylo ve vaší rodině, ale u nás doma se vařilo a peklo každý víkend ve vydatném množství. Jedna strouhala brambory (já), druhá třela žloutky s cukrem (sestra). A já jsem si zapisovala postupy, jak maminka vaří, zapisovala jsem si oblíbené pečivo, třeba atomový koláč. Ten frčel v mé pozdější rodině každý týden (atomová doba, atomová...

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,

Každý hudebně a dramaticky vzdělaný liberečák už někdy slyšel, pokud si přímo rovnou nevzpomene, jméno Kateřina Baranová. Herečka, talentovaná a uznávaná, dostala cenu Thálie za vytvoření role Marie Antoinety v libereckém divadle FXŠ. Ale to nenaplňuji téma dnešního článku, neb sice Kateřina umí i tančit a zpívat, ale není baletka. Zmiňuji ji, neb...